Aditivní výroba 2026: klíčové technologie, materiály a průmyslové trendy

Aditivní výroba neboli 3D tisk se v posledních letech posunula od převážně prototypových aplikací k reálné produkční výrobě napříč celou řadou průmyslových odvětví. Nejde už jen o rychlost vývoje nebo designovou svobodu, ale o systematické začlenění aditivních technologií jako plnohodnotného výrobního procesu v letectví, obraně, automobilovém průmyslu, zdravotnictví či energetice. 

Růst trhu a prognózy pro rok 2026 

Podle globálních analytických studií (Wohlers Report 2025, Fortune Business Insights, 2025) dosáhl trh aditivní výroby hodnoty přibližně 30,22 miliardy USD v roce 2025 a očekává se, že v roce 2026 přesáhne hranici 37 miliard USD, přičemž dlouhodobé tempo růstu (CAGR) se v optimistických scénářích odhaduje až na 23–24 % v období 2026–2035. 

Tento růst je tažen přechodem od prototypování k výrobě koncových funkčních dílů, hlubší integrací 3D tisku do digitálních dodavatelských řetězců a rychlým rozvojem materiálových portfolií. Společnosti jako Airbus, Boeing, BMW, Lockheed Martin nebo GE Aerospace dnes otevřeně reportují využití aditivní výroby pro sériovou produkci certifikovaných komponent, nikoliv pouze pro vývojové účely. 

Klíčové technologie, které budou určovat trend v roce 2026 

1. Průmyslový polymerní 3D tisk: MJF, SAF a pokročilé FDM systémy 

Technologie práškového polymerního 3D tisku, jako je HP Multi Jet Fusion, pokračují ve snižování nákladů na díl (v některých aplikacích až o desítky procent) a ve zvyšování produktivity díky optimalizovaným procesním parametrům a širší nabídce materiálů s vyšší mírou recyklovatelnosti. HP zároveň systematicky rozvíjí celý průmyslový ekosystém – od materiálů přes software až po digitalizaci výrobních workflow – což posiluje využití 3D tisku v automotive, průmyslové výrobě i spotřebním průmyslu. 

Vedle toho sehrává důležitou roli také Stratasys, který v posledních letech výrazně rozšiřuje své průmyslové portfolio nejen v oblasti technologie FDM, ale také v oblasti vysoce přesného polymerního 3D tisku na bázi fotopolymerů (DLP). Zatímco FDM se posouvá směrem k sériové výrobě funkčních a strukturálních dílů díky novým filamentům s vyšší teplotní odolností, lepší izotropií mechanických vlastností a dostupnými certifikacemi pro letectví a obranu, DLP technologie otevírá nové možnosti zejména v oblasti speciálních materiálů. Patří mezi ně silikonové materiály pro pružné a funkční díly, u nichž se v roce 2026 očekává uvedení bílého silikonu s medical certifikací, a také resiny plněné keramikou, které představují efektivní alternativu k prototypovým hliníkovým formám pro vstřikování plastů. Tyto materiály dále rozšiřují využití polymerního 3D tisku od prototypování směrem k nástrojovým a produkčním aplikacím.

2. 3D tisk z kovů a nové procesní přístupy 

Technologie pro 3D tisk z kovů, včetně metod SLM (Selective Laser Melting) nebo, EBM (Electron Beam Melting) od firmy Wayland Additive s technologií NeuBeam®, získávají další materiálové kvalifikace a významně zvyšují procesní stabilitu. Lepší kontrola mikrostruktury, nižší vnitřní pnutí a vyšší opakovatelnost otevírají cestu k průmyslovému nasazení v náročných aplikacích – od tepelných výměníků a motorových komponent až po strukturální díly UAV a obranných systémů. 

V roce 2026 se očekává další posun směrem k sériové výrobě kovových dílů, a to i z materiálů, které byly dříve z pohledu aditivní výroby obtížně zpracovatelné nebo ekonomicky neefektivní. 

3. Kompozitní aditivní výroba nové generace: Impossible Objects (CBAM) 

Vedle polymerních a kovových technologií se v roce 2026 začíná výrazně prosazovat také kompozitní aditivní výroba, konkrétně technologie CBAM (Composite-Based Additive Manufacturing) od společnosti Impossible Objects. Tato technologie kombinuje kontinuální vláknitou výztuž (uhlíková nebo skelná vlákna) s termoplastickou matricí a umožňuje výrobu dílů s mimořádným poměrem pevnosti k hmotnosti. 

CBAM se odlišuje od běžných kompozitních i aditivních procesů schopností lokálně řídit orientaci výztuže a vytvářet struktury s mechanickými vlastnostmi srovnatelnými s klasickými laminovanými kompozity, avšak s výrazně vyšší geometrickou flexibilitou. V roce 2026 se očekává rozšíření této technologie zejména v aerospace, defence, UAV systémech a průmyslových aplikacích, kde je klíčová kombinace nízké hmotnosti, tuhosti a tepelné stability. 

Prognózy pro rok 2026: kam se bude aditivní výroba skutečně posouvat 

Rok 2026 se nebude nést ve znamení pouhého nárůstu počtu aplikací, ale především konsolidace a industrializace aditivní výroby. Nejrychleji porostou technologie a procesy, které splňují tři zásadní kritéria: opakovatelnou kvalitu, průmyslovou certifikovatelnost a ekonomickou škálovatelnost. 

Výrazný rozvoj se očekává zejména v oblasti 3D tisku z kovů pro funkční a strukturální díly a v oblasti průmyslového polymerního 3D tisku pro střední a větší série. Paralelně s tím poroste význam kompozitní aditivní výroby, která přirozeně vyplňuje mezeru mezi kovovými a polymerními díly a nabízí nové konstrukční možnosti především v leteckém a obranném průmyslu. 

„V roce 2026 už nebude hlavní otázkou, zda aditivní výrobu použít, ale jakou technologii zvolit pro konkrétní funkci dílu. Vidíme jasný posun od experimentálních aplikací k procesům, které jsou stabilní, kvalifikovatelné a schopné dlouhodobé produkce. Klíčovou roli budou hrát technologie, které dokážou kombinovat materiálový výkon, geometrickou svobodu a průmyslovou opakovatelnost.“ 

Ondřej Štefek, spolumajitel 3Dees Industries 

Směřování aditivní výroby v roce 2026 a dál 

Aditivní výroba vstupuje v roce 2026 do fáze technologické dospělosti. Univerzální řešení ustupují specializovaným technologiím optimalizovaným pro konkrétní materiály, aplikace a průmyslové segmenty. Kombinace 3D tisku z kovů, pokročilých polymerních procesů a kompozitní aditivní výroby umožňuje výrobcům navrhovat a vyrábět díly, které byly ještě před několika lety technologicky nebo ekonomicky nedosažitelné. 

Právě schopnost cíleně volit správnou technologii a materiál pro konkrétní úlohu se v roce 2026 stává rozhodujícím faktorem konkurenceschopnosti v průmyslové výrobě.